Tento příběh vás dojme, jde v něm o starého, osmdesátiletého muže a jeho pětačtyřicetiletého velmi vzdělaného syna. Seděli spolu v otcově domě na pohovce. Najednou přiletěla vrána a posadila se na rám jejich okna.
Otec se podíval na vránu a zeptal se svého syna „co je to?“. Syn mu odpověděl „je to vrána“. Po několika minutách se otec znovu zeptal co je to a syn nechápal. „Co to má znamenat, právě jsem ti řekl, že je to vrána“. Po chvíli otec položil tu stejnou otázku potřetí. V synově tónu bylo slyšet podráždění, když svému otci opakoval „Je to vrána, vrána, vrána!“. Po chvíli otec syna znovu oslovil s otázkou „co je to?“. Počtvrté za krátkou dobu.
Na ten popud se syn rozkřičel na svého otce „proč mi pořád pokládáš stejnou otázku, už jsem ti to řekl čtyřikrát, je to vrána. Vrána! VRÁNA!!!“ křičel stále na svého otce. „Nejsi schopný to pochopit?“ divil se syn. Otec mu neodpověděl, nic neřekl, jen po chvíli odešel do pokoje, odkud se vrátil se starým potrhaným deníkem. Psal jej od doby, co se jeho syn narodil. Otevřel deník a nalistoval stránku. Požádal svého syna, aby tuto stránku přečetl. Následující slova byla v deníku.
Dnes můj malý syn ve věku tří let seděl se mnou na pohovce, když tu na okno přiletěla vrána, která se usadila na okno. Můj syn se mě zeptal celkem třiadvacetkrát, co to bylo. Pokaždé jsem mu odpověděl, že to byla vrána. Láskyplně jsem jej objal pokaždé, když mi položil znovu a znovu tu samou otázku.
Necítil jsem se vůbec podrážděně, naštvaně, spíš jsem cítil náklonnost ke svému nevinnému dítěti. Zatímco se malé dítě zeptalo třiadvacetkrát „co je to?“ otec se necítil podrážděně, odpovídal pokaždé stejně, na každou ze třiadvaceti otázek. Dnes otec svému synovi položil pouze čtyřikrát tuto otázku a syn se cítil podrážděně a otráveně.
Dosáhnou-li rodiče staršího věku, nedívejte se na ně jako na zátěž, neodpuzujte je ze svého života. Mluvte s nimi slušně, mějte pro ně milé slovo. Buďte k nim milý, vstřícní, laskaví. Ohleduplnost ke svým rodičům je důležité. Můžete ode dneška říkat nahlas „chci vidět své rodiče šťastné, navždy. Braly na mě ohledy, když jsem byl malé dítě. Dodávali mi nezištnou lásku.“
Buďme tedy vděčni Bohu za své rodiče, za to, že se o nás starali, pečovali o nás a na úkor sebe nám dopřávali vše, co jsme potřebovali a chtěli. Řekněte tedy svým rodičům, co pro vás znamenají, jak je máte rádi. Chovejte se k nim vstřícně, mile a příjemně. Totéž oni dělali kdysi pro nás.